Inženýr společnosti Apple vysvětluje, proč je M1 tak cool

Vydáním prvního 64bitového procesoru v roce 2013 (Apple A7, který byl srdcem iPhonu 5s), Apple překvapil společnosti Samsung a Qualcomm, přičemž oba vyráběli pouze 32bitová řešení. Ano, Snapdragon 410, první 64bitový procesor společnosti Qualcomm, vyšel brzy, ale byl to základní kámen, který uživatelům neměl co nabídnout. Skutečná bitva začala až o rok později, a dokonce i poté, co byl Qualcomm donucen dělat všechno ve spěchu, nemohl dosáhnout stejné úrovně jako Apple, což rok od roku umožňovalo jen zvětšit výslednou mezeru.

Navzdory skutečnosti, že se společnosti Qualcomm i Samsung pokoušely vyrovnat rozdíl různými způsoby, použití metody OoO (Out-of-Order) společnosti Apple jim neumožnilo vyrovnat se s úrovní výpočetního výkonu, a to navzdory několikanásobně odlišnému počtu jader a taktovací frekvenci. Tato technika je navržena k oddělení příkazů front-end od back-endu. Zjednodušeně řečeno, úkoly, které musel procesor provádět, byly prováděny paralelně, nikoli postupně, čímž se zkrátil čas strávený nad nimi.

Tzv. "superskalita" hrála důležitou roli při zdokonalování procesorů Apple, což mu umožnilo systematicky zvyšovat počet jader a tranzistorů. Počínaje dvěma jádry v procesoru A7 skončil Apple se šesti procesory a osmi grafickými jádry v A14 Bionic. Počet tranzistorů v M1 se stal rekordním a dosáhl 16 miliard kusů. To je důležitý ukazatel, kterého se společnosti Apple ani nikomu jinému dosud nepodařilo dosáhnout. Alespoň pokud jde o komerčně úspěšná řešení.